České názvosloví ptáků
(stanovisko Faunistické komise ČSO)
V posledních letech - zejména díky poměrně bouřlivému rozvoji taxonomie některých skupin ptáků - vládne na poli českého ornitologického názvosloví v řadě případů značná nejednotnost. FK ČSO se proto rozhodla navrhnout sjednocení českých názvů u některých druhů, v jednotlivých případech i použití názvů nových. U ptáků již zjištěných na území České republiky bude FK ČSO až na dále uvedené výjimky vycházet z názvosloví předloženého v publikaci [1] (dále jen Soustava), které bylo již dříve k užívání doporučeno výborem České společnosti ornitologické. U některých názvů však autoři Soustavy dle názoru členů komise opominuli častěji používané nebo v minulosti již zavedené názvy, v dalších případech došlo k rozdělení dříve jednotných taxonů, což si vyžádalo vytvoření názvů nových. Případy, ve kterých se návrh FK ČSO odlišuje od Soustavy, jsou uvedeny níže. U druhů, které budou nově zjištěny na našem území, FK ČSO mimo případné akceptování takového druhu jako nového pro avifaunu ČR také projedná a navrhne i oficiální český název tohoto druhu, pokud nebyl v Soustavě pro tento taxon (vhodný) český druhový název vytvořen.
Druhy, u nichž se FK ČSO rozhodla používat názvy odlišné od Soustavy
- Anser indicus – husa indická místo husa tibetská; tento název je rozšířenější a vžitý
- Alopochen aegyptiaca – husice nilská místo husice egyptská; opět jde o rozšířenější název
- Polysticta stelleri – kajka Stellerova místo kajka bělohlavá; druhový název Stellerova je používán ve všech jazycích i vědeckém názvu
- Phoenicopterus ruber – plameňák americký místo plameňák karibský; v Evropě žije Ph. roseus, plameňák růžový
- Chlamydotis undulata – původní druh drop chocholatý byl rozdělen na dva druhy; ve fauně České republiky zůstává Ch. macqueenii, drop hřívnatý; druhým druhem je Ch. undulata, drop obojkový
- Larus audouinii – racek Audouinův místo racek zelenonohý; všeobecně rozšířený název, použitý i v publikaci prvního pozorování na našem území a běžný ve většině cizojazyčných názvů
- Hirundo rupestris – břehule skalní namísto vlaštovka pohorská; zažitý název, druhové označení vlaštovka pohorská si naprostá většina pozorovatelů nespojí s žádným známým druhem
- Anthus richardi – linduška velká místo linduška zabajkalská; po rozdělení A. novaeseelandiae přenesli autoři Soustavy název na u nás nezastižený druh, který si podržel název původního poddruhu, v naši literatuře je však spojen s taxonem, vyskytujícím se jako zatoulanec v Evropě
- Anthus petrosus – linduška skalní místo linduška vodní; název linduška vodní může být matoucí, dříve byl tento název používán pro lindušku horskou
- Tarsiger cyanurus – modruška tajgová místo modruška lesní; nepochopitelná záměna široce rozšířeného názvu
- Turdus atrogularis – po rozdělení druhu na dva samostatné jsou jejich názvy drozd rudohrdlý (Turdus ruficollis) a drozd černohrdlý (Turdus atrogularis s. str.)
Druhy, s nejednoznačnými českými názvy, u nichž se FK ČSO rozhodla držet se názvu dle Soustavy
- Mergellus albellus – morčák malý místo občas ještě používaného morčák bílý
- Calidris ruficollis – jespák rudokrký; v některých starších materiálech FK ČSO mylně uváděn jako jespák rudohrdlý
- Montifringilla nivalis – pěnkavák sněžný místo pěnkavák sněžní. Přídavné jméno „sněžný“ se dle našeho názoru vztahuje svým významem ke sněhu jako takovému (např. sněžný skútr), zatímco adjektivum „sněžní“ (husa sněžní, sovice sněžní) k vlastnostem sněhu, zejména k jeho bílé barvě. Tento výklad významového rozdílu obou slov byl konzultován i s odborníky z Ústavu pro jazyk český AV ČR.
Literatura
[1] Hudec, K. a spol., 2003: Soustava a české názvosloví ptáků světa. – MOS, Přerov