Ibis posvátný (Threskiornis aethiopicus) v Evropě

Martin VAVŘÍK

.

V letošním roce (2009) bylo v České republice zaznamenáno další pozorování ibisa posvátného (Threskiornis aethiopicus). Řada pozorovatelů jen mávne rukou nad dalším uprchlíkem ze zajetí. V případě ibisa posvátného se však mohou velmi mýlit. Věděli jste, že volně hnízdící populace ve Francii čítá už na 5000 ptáků? V tomto článku vás stručně seznámíme s historii hnízdění tohoto druhu na evropském kontinentu.

Ibis posvátný je jeden z pěti druhů ibisů rodu Threskiornis. V dnešní době hnízdí v subsaharské Africe (z Egypta vymizel začátkem 19. století), malá populace přežívá v mokřadech jižního Iráku. Od 19. století se v Evropě objevovali uprchlíci ze zajetí, ovšem jen dosti jen vzácně. Situace se změnila v 70. letech, kdy se do módy dostal chov volně létajících populací. To vedlo nejen k častějším úletům, ale posléze i hnízdění ve volné přírodě, až k ustálení populací ve Španělsku, Itálii a Francii. V roce 2005 zahnízdil dokonce v močálech Everglades na Floridě ve Spojených státech (Herring a Gawlik 2008).

Základem dnešní hlavní populace v západní Francii byli ptáci z kolonie volně létajících ibisů v zoologické zahradě v Branféré v jižní Bretani (1975-1987). Tito ptáci se začátkem 90. let rozšířili do okolních mokřadů (první hnízdění 1991), kde bylo v roce 2001 sečteno již 450 párů. Celková populace čítala podle zimních sčítání na 2500 ex. a zvolna se šířila od Morbihanu na severu po Charente-Maritime na jihu. V roce 2005 hnízdilo v západní Francii již na 1100 párů, z toho min. 820 párů na jediném ostrově v ústí Loiry. U této populace byla zjištěna průměrná produktivita 1,46 vyvedeného mláděte na pár, tedy více než kdekoliv v oblasti Afriky (Yésou, Cabelguen a Potiron 2006)! V roce 2006 se populace rozrostla na 1700 hnízdících párů (celkem přes 5000 ex.) (zdroj).

V roce 2000 zahnízdilo 8 párů ibisů posvátných, uprchlých ze zoologické zahrady v Sigeanu (Aude) na středomořském pobřeží Francie. Počty poté rychle narůstaly a druh se začal šířit po pobřeží. V roce 2005 zde hnízdilo 105 párů, populace čítala přes 250 ex.

Ve Španělsku zahnízdili poprvé ptáci z barcelonské zoo v roce 1974, začátkem 80. let se zde zdržovalo až 18 ptáků, počet poklesl na 4-6 párů v 90. letech, poslední hnízdění bylo zaregistrováno v roce 2001. V současné době je zajištěno, aby tito ptáci zoo neopouštěli, nicméně v oblasti jsou pozorováni ptáci francouzského původu. Hnízdění v okolí zoologických zahrad je známo i z Kanárských ostrovů.

V Itálii zahnízdili ibisi ve volné přírodě poprvé v roce 1989 v horním údolí Pádu v Piemonte. Do roku 2004 vznikly tři kolonie, v nichž hnízdí na 50 párů, celkový počet ptáků překročil 100 ex.

Další kolonie volně létajících ptáků v zoologických zahradách se nacházejí v Belgii (Antwerpy) a Německu (Walsrode, zde již nemohou létat volně).

Z počátku oblíbený a populární druh se na řadě míst stává problémem. Soupeří s jinými druhy brodivých ptáků o místa k hnízdění a dokonce požírá vejce a mláďata volavek. Zaznamenána byla také predace v koloniích rybáků černých a severních. Z ochranářského hlediska představuje tedy tento nepůvodní druh podstatný problém (Vaslin 2005). V oblasti Loire Atlantique, Vendee a Morbihanu se přikročilo k umělé redukci populace - v roce 2007 bylo zabito asi 300 ex., v roce 2008 asi 1500 ex. (zdroj). Všichni birdwatcheři s akcí nesouhlasí, byla dokonce ustavena společnost na ochranu ibisů v Bretani (Collectif pour la Protection de l'Ibis de Bretagne).

Na závěr je vhodné upozornit, že ne každý volně létající černobílý ibis je ibis posvátný. K potenciálním uprchlíkům patří ještě ibis australský (Threskiornis molucca) a ibis černohlavý (Threskiornis melanocephalus). K hlavním znakům patří rozsah černého zbarvení na krku a rozsah černých ozdobných per - obrazovou tabuli najdete ve druhém hlavním zdroji.

Hlavní literatura

Další literatura